Čeština bez příkras

Přístupným způsobem se zde popisuje obecná čeština, tj. vlastní mateřština skoro každého Čecha z Čech, užívaná v běžném hovoru od Chodska až po Náchodsko. Jde o češtinu s tvary jako „dobrej“, „dobrýho“, „vokno“, „bysme“. Jsou probírány i otázky vzniku obecné češtiny a častého střídání jejích tvarů s tvary spisovnými; upozorňuje se na důležitost probíhajícího postupného přechodu od zákazu a nařízení k informování mluvčích o skutečném stavu v běžném hovoru i o rozdílu mezi hovorem v Čechách a na Moravě, o proběhlých změnách v kodifikaci spisovného tvarosloví a perspektivách dalšího vývoje. K textu jsou připojeny také poznámky o českém pravopisu a o uplatnění obecné češtiny v krásné literatuře i náčrt jejího slovníku.